1. Levné skleníky z hobby-marketů

Asi nejčastější je nabídka velmi levných skleníků v hobby-marketech a inzerátech, které mají lehkou konstrukci z hliníkových profilů a polykarbonátovou výplň. Často se uvádí, že pochází z Německa nebo Velké Británie, ale jedná se o čínské výrobky. Nízké ceně bohužel odpovídá i nízká kvalita. Pevnost konstrukce na úrovni domečku z karet, podřadný polykarbonát, mizerné dílenské zpracování. Čekat, že takový skleník odolá náporu větru nebo přívalu sněhu, by bylo bláhové. Ne nadarmo se prodejci jistí a v návodu uvádí, že se skleník nemá stavět na místech, kde fouká vítr! Pokud jste ochotní leccos překousnout, nějakou zeleninu v nich vypěstujete, ale pokud pro vás nejsou peníze až na prvním místě, je lepší se těmto skleníkům obloukem vyhnout. Za ty nervy to většinou nestojí...

2. Plechové skleníky

Druhou velkou skupinou jsou skleníky, které mají konstrukci z ohýbaných plechů. Výhodou těchto skleníků jsou minimální náklady na jejich výrobu, takže mohou konkurovat cenou. Bohužel plechová konstrukce má řadu nevýhod, které je třeba brát v potaz. Hlavní nevýhodou je malá pevnost konstrukce, která navíc může být umocněna, pokud se výrobce rozhodne šetřit za každou cenu a na výrobu použije tenký plech. Malá pevnost vadí hlavně u větších skleníků. Důsledkem mohou být prohnuté střechy či dokonce popraskaná skla (ne nadarmo výrobci doporučují v zimě střechu podpírat, aby se nepropadla pod tíhou sněhu). Má-li konstrukce z tenkého plechu unést váhu skla, musejí být plechové profily hodně široké. Značný je také počet dílů, ze kterých se konstrukce skládá. To obojí dohromady znamená, že konstrukce zabírá značnou plochu na úkor skla a stíní rostlinám. Další nevýhodou plechových skleníků je i jejich poměrně složitá montáž. Konstrukce se skládá z velkého množství dílů, které se navzájem spojují ještě větším množstvím šroubů a matek. Některé díly se musejí navzájem svrtávat, což montáž nijak neulehčuje.

3. Skleníky ze železa

Poslední skupinou jsou skleníky se železnou konstrukcí, která je tvořena z válcovaných, případně ohýbaných ocelových silnostěnných profilů (obecně se tyto profily nazývají podle tvarů jako téčko, úhelník, céčko, jekl atd.). Hlavní výhodou ocelových konstrukcí je jejich naprosto mimořádná pevnost, odolnost a velmi dlouhá životnost. K dosažení maximální pevnosti a odolnosti ocelové konstrukce je vhodné, aby u ní bylo použito co nejvíce svařovaných spojů, které jsou pevnější, než šroubované spoje. Na výrobu se převážně používají úzké válcované profily o tloušťce 3-4 mm, takže konstrukce jen minimálně stíní pěstovaným rostlinám (což je samozřejmě její další předností). Přitom zůstává zachována velká nosnost konstrukce. Ani u dlouhých skleníků tak nehrozí, že by se v zimě střecha prohýbala pod tíhou sněhu. Pevnost konstrukce dále umožňuje použití pouze bodových základů. Není proto třeba stavět podezdívku po celém obvodu skleníku. Již tak dlouhou životnost ocelových konstrukcí lze dále prodloužit žárovým zinkováním. Při tomto způsobu zinkování se hotové vyrobené díly ponoří do roztaveného zinku, čímž na celém povrchu konstrukce vznikne silná vrstva zinku, která velmi dobře chrání povrch konstrukce před korozí. Zinkovanou konstrukci proto není nutné natírat. Životnost zinkové vrstvy je podle norem 20-30 let, ale v praxi bývá mnohem delší. Výhodou žárového zinkování je i to, že se zinek doslova „navaří“ na povrch železa, takže se neodlupuje jako barva. Pevnost spojení je tak velká, že dokonce do konstrukce můžeme bušit kladivem, aniž by hrozilo poškození zinkové vrstvy.

Samozřejmě v každé této skupině lze nalézt skleníky s různorodou kvalitou, ale očekávat, že mi lacino pořízený skleník z hobby-marketu poslouží stejně jako kvalitní skleník z ocelových profilů, by bylo velmi naivní.